Nový článek
Nový článek
Kategorie

Studijní pobyt v USA - III. část

Třetí díl zápisků ze studijního pobytu v USA. „Dnes jsem se rozhodl, že zavítám do zdejšího kytarového obchodu.“ Myslím si, že citát z článku mluví za vše. Obrázek doplnila "redakce".

Studijní pobyt v USA - III. část

KYTAROVÁ NĚHA

Zpočátku jsem si myslel, že budu psát své zážitky chronologicky tak, jak se za sebou odehrávaly během mého působení na kalifornské půdě. Musím však svou vizi malinko poupravit a sepsat to nejnovější, co se tu děje. Mám totiž pocit, že věci z minulého týdne už jsou dávno za mnou a po hektickém začátku teď přichází fáze většího klidu a pohody. Tím samozřejmě nevylučuji, že se k prvnímu týdnu ještě nevrátím, ale pokud ano, již jen zběžně s nějakými perličkami, které rozhodně stojí za zmínku. Dnes jsem se rozhodl, že zavítám do zdejšího kytarového obchodu. Mám to sotva dvacet kroků od koleje a stačí mi jen, abych překročil silnici. Možná i proto jsem přemohl svou tradiční odpolední lenost a zvednul se z postele. Mé tajné přání je pořídit si akustickou kytaru, kterou lze napojit na kombo. Teď jsem se s vámi o své tajné přání podělil, takže ho povyšuji na přání veřejné. Kdyby se někomu chtělo, k svátku, narozeninám, či Vánocům bych takový dar rozhodně neodmítl. Ale nyní zpět k vyprávění.

Po příchodu do známé sanfranciské kytarové prodejny „Guitar Center“ mě ihned oslovuje asistent s otázkou, zda by mi mohl být něčím nápomocen. Popisuji mu své tužby a on ihned míří do akusticky uzavřené místnosti, kde se nachází snad stovky nádherných kousků a ukazuje mi čtyři „jumba*“ od firmy „Takamine“, jež jsem vyslovil jako prioritní značku. Vede mě do další místnosti a postupně přináší všechny čtyři kytary. První napojuje na kombo a přehrává mi její zvuk. Je to nádhera, musím říct, že už mě svrbí všechny prsty a to i přes to, že jsem rekreační hráč. Zkrátka to tady člověku hrozně chybí. Přenechává mi místo a s klidem povídá, že mám volnou ruku a ať si hraji, jak chci. Varuje mě, že pokud si nějakou vyberu, neměl bych s koupí otálet, protože kytary mizí každým dnem. A to prý zvláště, když jsou ve slevě, což jedna z nich je. Ona zlevněná stojí o více než polovinu méně, protože je na ní malá ranka. Ta však jejímu krásnému zvuku vůbec neubližuje. Ještě než odchází, věnuje mi krásné červené trsátko a já v akustické místnosti zůstávám zcela sám, s krásnou kytarou v pevném sevření, podobně jako když vedete partnerku k tanci. I zde je vyžadována jistá opatrnost a hlavně něha a obratnost. Přemýšlím, co víc si momentálně přát a začínám hrát. První písnička, druhá, třetí. Končím u šesté a uvědomuji si, že zatím stále zkouším jednu jedinou kytaru. Trochu znervózním a přehazuji kabel na druhou „Takaminku“. Ta zní také nádherně, nemohu si vybrat. Zlevněnou kytaru nechávám na konec. Po nějaké tři čtvrtě hodině přichází na řadu ona lehce poškozená. Začínám hrát a libuji si v jejím krásném zvuku. Najednou do místnosti přichází vysoký člověk v červeném tričku a sedá si vedle mě. Povídám mu, že si nemohu vybrat a on na to, že už má asi vybráno. Drží v ruce černou akustiku od „Gibsona“ a začíná hrát. Nebudu prodlužovat a dlouho popisovat svůj údiv, ale ten člověk mě svým uměním dostává na kolena. Povídám mu, že si myslím, že kytaru nepotřebuje, protože už doma jednu určitě má. On na to se smíchem, že sice má, ale jen elektriku a v kapele ho prý požádali, zda by si nepořídil také akustiku. Ptám se ho tedy, o jaké kapele mluví – na tuto otázku rovnou dostávám pozvánku na středeční koncert punkové skupiny „Beast Fiend“, která prý působí zejména zde, v Kalifornii. Jsme v čilé konverzaci o hudbě a Andy najednou povídá, že mi musí věnovat CD s jejich novými nahrávkami. To kráčíme k pokladně, kde ukazuje kartičku a já vzápětí přijímám dar v podobě nových nahrávek s obalem popsaným ještě ručně. S naprostým udivením zírám na Andyho a vřele děkuji, ještě ze sebe stačím vyřknout, že musím běžet domů a vše si poslechnout, a že ve středu určitě dorazím. S tímto se loučím a odcházím z obchodu. Chci ještě vrátit zpět trsátko, ale je mi řečeno, že to si mohu také ponechat. Mám takový pocit, že středeční večer strávím v punkovém duchu, takže hurá do prodejny „Converse“ a pořádně se na to připravit!

* druh kytary. „Jumbo je kytara určená pro kovové struny, která má zvětšenou spodní část těla. Krk je přizpůsoben většímu tahu kovových strun. Používá se nejen v rockové a country hudbě, ale také ve folkové hudbě. Korpus kytary je ve střední části více klenutý a tím se i značně liší zvukové vlastnosti kytary. Oproti westernové kytaře je zvuk méně basový, ale lépe vyniknou jednotlivé tóny všech strun.“ cs.wikipedia.org, dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Kytara

Text byl původně publikován na Facebooku (https://www.facebook.com/pepa.jedlicka?fref=ts)

Ukázka z tvorby Beast Fiend

Zpět nahoru