Nový článek
Nový článek
Kategorie

Studijní pobyt v USA - IV. část (konec a zvonec)

Čtvrtý díl zápisků ze studijního pobytu v USA. Bohužel také poslední. Vinný sklípek! Yosemit (národní park v USA) a otevřené obzory. Obrázek doplnila "redakce".

Studijní pobyt v USA - IV. část (konec a zvonec)

VÍNO A PIVO

Po delší pauze se opět hlásím se svými poněkud vyjukanými poznámkami a shrnutími mého pobytu zde. Je právě téměř jedenáct večer zdejšího času 6. března a mě zítra čeká velký den. Po nějakých čtyřech týdnech strávených v San Franciscu a 23 letech života v ČR se chystám podívat do města, které je proslulé svou rozlohou, kulturní diverzitou a velkým počtem obyvatel. Dále také města, kterému je vlastní dvakrát delší dojížďka do zaměstnání, kde tedy nemít auto je hřích, kde slunce konečně uvidíte zapadat, kde vznikl nechvalně proslulý „happy-end“ a kde se z nadějné Lindsay Lohan stal bezdomovec. Ano, mluvím o městě Andělů, o Los Angeles, City Of Angels, městě miliónů světel, nekonečných možností a už mě toho víc nenapadá. Takže to shrnu – zítra sedáme do půjčeného auta a vyrážíme na cestu napříč Kalifornií. Máme v plánu podívat se na pobřeží a zhodnotit, zda je Pacifik slanější a opravdu studenější než Středozemní moře. To jsou ale všechno ještě barvy budoucnosti a já tak trochu provinile cítím, že bych se měl vrátit k poslednímu a předposlednímu týdnu pobytu ve Friscu.

Od doby, co se ke mně na pokoj nastěhoval chlapík z Indie, stejně starý student marketingu na Golden Gate University, jsem se k psaní ještě pořádně nedostal. Je to tím, že Joshi je na koleji velmi populární a jak jsem později zjistil, ubytovat ho u mě v pokoji byl skvělý strategický tah. Tedy pokud se bavíme o navazování nových kontaktů s lidmi žijícími v Monroe. Chci tím říct, že zkrátka nyní jsem tak nějak „zaplul“ do toho kolektivu mladších lidí, co zde bydlí a podnikám s nimi různé akce od společného sezení u večeře, až po různé oslavy narozenin a podobně. Je to velmi výhodné, neboť konečně začínám poznávat, že jsem se tu prvních čtrnáct dní choval jako turista, což (jak mi Joshi vysvětlil) rozhodně nesmím dělat. Nese to samozřejmě i nějaké nevýhody, z nichž první už jsem jmenoval a co se ostatních týče, tak například pro sebe nemám tolik místa, jak jsem byl zvyklý. To jsou ale maličkosti v porovnání s tím vším, co se mi otevřelo, když Joshi přišel. Když jsem naposledy sepisoval svoje poznámky, ještě jsem nevěděl, že v následujících čtrnácti dnech tu začnu žít trochu intenzivněji, než doposud. S partou lidí ze školy jsme navštívili údolí „Napa Valley“ severovýchodně od Frisca, které je známé výrobou kvalitního červeného vína. Nebyl bych to já, abych si odtamtud tedy neodvezl víno bílé. Byli jsme ve vinném sklípku na ochutnávce a celý výlet se skutečně velmi povedl, počasí nevyjímaje. Škola pomalu nabrala na obrátkách a já si připadám, jako bych uměl anglicky méně, než na začátku. Mé výsledky z každotýdenních pondělních testů mají sestupnou tendenci, což ale přisuzuji spíše obtížnosti látky. Nicméně – držím se stále v průměru. Kdybych tu však měl snad zůstat o dva týdny déle, jistojistě bych z průměru vypadl. S učitelem Brucem se stále dohaduji, že americké pivo za nic nestojí a on se mě vehementně snaží přesvědčit o opaku. Sdílíme spolu ale hudební vkus, takže každou přestávku sjíždíme Youtube a ukazujeme si navzájem ty největší vykopávky ze světa popu, rocku, indie, britpopu a tak podobně. Poněkud zvláštní a dobrodružné bývají mé cesty do školy. Začal jsem si schválně počítat, kolikrát jsem osloven někým na ulici, abych mu daroval peníze. Tito lidé si vždy nesou kelímek s mincemi a vehementně jím třepají, aby upoutali moji pozornost. Naposledy jsem jednomu takovému člověku místo toho nabídl plnou litrovou Kolu a předposledně jsem se dalšímu omluvil se slovy, že mám u sebe jen kartu a tu si ode mě naštěstí nevzal. Tendelroin jsem poznal již v lepším i horším světle. Je fakt, že lidé tam o sobě téměř nevědí. Na druhou stranu vás tam občas někdo klidně pozdraví na ulici. Naposledy to byla žena s rudou rtěnkou a v leopardím oblečku s velikánským chlupatým límcem, postávajíc na rohu ulic O’Farell a Larkin. Drsným, až mužským hlasem mi pověděl(a) „Hi, honey!“, což jsem opět příliš nečekal.

V neposlední řadě bych se rád vrátil k návštěvě Yosemitu, který se uskutečnil tuto neděli a byl pro mě nezapomenutelným zážitkem. Tento národní park je vzdálen asi 4 hodiny autem od Frisca, takže je poměrně dobře dostupný. Škoda jen, že počasí tentokrát příliš nevyšlo. Na náladě nám to ale neubralo a tak jsme za jeden den stihli objet nejzajímavější místa, udělat spousty fotek a slintat nad krásami řeky Merced, jež nám dovolila dívat se až na samé kamenité dno a to i v poměrně veliké hloubce. Slíbil jsem si, že se tam ještě minimálně jednou podívám, ale i s prutem a mouchami, jinak zkrátka nebudu mít splněno!

Text byl původně publikován na Facebooku (https://www.facebook.com/pepa.jedlicka?fref=ts)

Za tým Publikuj to! bych chtěl poděkovat autorovi, že jsme mohli publikovat tak zajímavý materiál. Děkujeme!

Zpět nahoru