Nový článek
Nový článek
Kategorie

Cožpak nemám právo bejt blbej?

Mám nějaké ty peníze a pochopitelně s nimi tedy občas něco učiním. Nic neobvyklého; minimálně z pohledu těch, kdo také nějakou tu korunu mají.

Cožpak nemám právo bejt blbej?

Měsíc co měsíc mi následně přichází třeba výpis z účtu. Na němž mi banka sděluje, že jsem odtud a odtud dostal tehdy a tehdy tolik a tolik a tam a tam jsem o tolik a tolik přišel a tudíž jsem na počátku předchozího měsíce měl tolik a tolik a na konci tolik a tolik. Plus je mi tamtéž nabízeno, že pro mne mají připraveno tolik a tolik, kolik si mohu půjčit na to či ono. Na něco až desetitisíce, na něco až statisíce, ba i až přes milion se dostávají.

Občas zajdu na poštu poslat Western Union. Dostanu jednostránkovou kopii dokladu o transakci… a v průměru v každém druhém případě i tiskopis nebo přednášku o tom, že bych u nich v případě zájmu mohl investovat za výhodných podmínek do toho a onoho. A následně že když ne to, měl bych si aspoň půjčit, protože taková jejich půjčka, klidně opět až v sedmimístné výši, je tak nízce úročená, že je to vlastně zadarmo.

Nedávno jsem měnil občanský průkaz. Což – nechápu proč, když je jeden doklad totožnosti jako druhý, ale to je vedlejší – znamenalo posedět dvakrát u přepážky v jisté naší velké bance. A než si v počítači přepsali toto číslo, vyslechl jsem si přednášku o tom, jak mám výhodně investovat, protože ten můj účet s nulovým úrokem…

A dnes jsem si šel po hodně dlouhé době zase jednou uložit něco na vkladní knížku. Výherní, kde už léta čekám na stoprocentní výhru. A protože jsem v této spořitelně slavné díky jistému expornoherci dlouho nebyl, potřebovali rovněž zanést do počítače číslo nové občanky. Nic víc, nic míň… ale proseděl jsem u přepážky příslušného poradce minimálně deset minut. Protože ač jsem ho opakovaně odmítl, „musel“ mi převyprávět, jak je ta knížka neúročená a že bych u nich měl ty peníze investovat raději do… Do… do málem neslušné části lidského těla jsem ho musel poslat, aby mě s tím přestal otravovat a omezil se jenom a pouze na přepsání toho jediného údaje. A ještě se tvářil kdovíjak, když jsem mu odmítl dát telefonní číslo pro jejich databázi, kdyby mě náhodou z onoho finančního úřadu potřebovali kontaktovat…

Prostě jsem rozmrzelý. Protože si vydělávám, ze svých výdělků obstojně žiji a ještě si dokážu odkládat něco stranou, nikomu nic nedlužím. Ukládám na sice neúročený, ale pojištěný účet, na sice neúročenou, ale potenciálně dost výdělečnou vkladní knížku. Kde sice pomalu prodělávám, ale aspoň o ty peníze nepřijdu.

Jsem prostě blbej.

A byl bych velice rád, kdybych měl v téhle zemi automatické právo bejt blbej. Činit se svými penězi tak, jak uznám za vhodné, bez nutnosti nechat se obtěžovat „těmi chytrými“. Těmi, kdo radí pro vidinu mizivého procenta vrážet peníze do tu více a tu méně rizikových produktů, u nichž lze přijít třeba i o vše, či těmi, kdo by mě chtěli tak výhodně zadlužit, že bych se pak nedoplatil a nakonec se možná ani na osobní bankrot nezmohl.

Ale zkrátka mi nezbývá než si své právo bejt blbej zatvrzelým odmítáním vynucovat. Proč?

Zpět nahoru