Nový článek
Nový článek
Kategorie

A co moje soukromí?

Když jsem se už před mnoha lety ucházel o to, aby mě přijali na pracoviště, na němž jsem dodnes, musel jsem předložit vysokoškolský diplom a podstoupit vstupní zdravotní prohlídku. Dodnes pak v pravidelných intervalech podstupuji obdobnou prohlídku znovu a znovu.

A co moje soukromí?

Kdybych tehdy nepředložil diplom nebo nepodstupoval každých pár let povinnou kontrolu zdravotního stavu, nesměl bych svou práci vykonávat. Vyhodili by mě, i kdyby třeba sebevíce nechtěli.

Když jsem chtěl získat onen zmíněný vysokoškolský diplom, musel jsem udělat přijímací zkoušky na vysokou a předtím i na střední školu, přičemž se mi tam všude docela dost pitvali v životě. Tehdy ty, kdo rozhodovali, zajímaly mé předchozí studijní výsledky, ale třeba i zdravotní způsobilost či dostatečná „uvědomělost“. Kdybych jim cokoliv z tohoto odmítl poskytnout nebo se jim něco nezdálo, nevzali by mě. Ani kdybych jim milionkrát tvrdil, že přece vypadám dost věrohodně na to, aby uvěřili pouhým mým řečičkám o tom, že na to mám.

Chtěl jsem být tím, čím jsem, a proto jsem se musel podřídit tomu, co po mně chtěli. Jinak bych skončil u lopaty. Totiž… vlastně ani u lopaty bych neskončil, protože jistě i ti poslední dělníci musí minimálně osvědčit zdravotní způsobilost a prokázat, že umí onou lopatou házet. Ani ti to neokecají; pokud tedy nechtějí pracovat na černo a být trestáni, kdykoliv se na to přijde.

Ovšem migranti, to je zřejmě jiná.

Jak mi bylo oznámeno na https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/461578-test-sexualni-orientace-je-zasah-do-soukromi-azylanta-rozhodl-soud-eu.html, ti nemohou být podrobeni psychologickému testu, podle něhož by úřady přijímající země zjistily, zda nelžou o své sexuální orientaci a tudíž skutečně potřebují kvůli této mezinárodní ochranu. Test sexuální orientace je prý totiž zásah do soukromí azylanta a to je nepřípustné, to porušuje Listinu základních práv a svobod. Jak o tom rozhodl soud EU.

Tento problém totiž vyvstal v Maďarsku, kde se jakýsi Nigerijec dožadoval udělení azylu právě kvůli nebezpečí jeho pronásledování doma kvůli homosexualitě. A byl odmítnut, protože jeho vyšetření homosexualitu nepotvrdilo.

Podle eurounijního soudu takový posudek není nutný. Úřady prý mají mít dostatečně kvalifikované pracovníky, kteří mají při řešení podobných záležitostí vycházet třeba „ze soudržnosti prohlášení a věrohodnosti posuzované osoby“. Nemají vycházet pouze z odborných posudků a tyto pokládat za závazné. Ani když s těmito migrant dobrovolně souhlasí; protože „takový souhlas migranta nemusí být nezbytně svobodný, může být i vynucený okolnostmi, v nichž se tento nachází“.

Takže když migrant řekne dejme tomu, že je homosexuál a kvůli tomu chce získat azyl, má se mu věřit, že tento homosexuálem je. Mají to rozhodnout úředníci podle jeho řečí a ne odborníci patřičným vyšetřením.

Což – jen tak mimochodem - zákonitě musí vést k daleko více pochybnostem, chybám a handrkování o správnosti takových rozhodnutí. Ale jenom tak je to prý správné.

A mě v této souvislosti napadlo… Proč se soukromí azylantů takto chrání a to moje ne? Proč já stejně jako všichni pracující našinci musím pravidelně chodit na vyšetření, aby mi bylo vůbec umožněno pracovat a díky tomu i žít?

Podstupuji to sice dobrovolně, také s tím musím souhlasit, ale jsem přece ve stejné situaci jako onen kdo ví jestli nigerijský homosexuál. I já přece souhlasím, ovšem výhradně pod tlakem okolností.

Protože kdybych ten souhlas nedal, nikde by mě nevzali do práce. A bez práce bych nežil o mnoho lépe než nejeden z žadatelů o azyl u sebe doma.

Ovšem já bych s tímto protestem u evropského soudu neuspěl.

Zpět nahoru