Nový článek
Nový článek
Kategorie

Zabíjejte delfíny, tunelujte banky, okrádejte stařenky, ale hlavně, uklízejte po svém psovi!

Zabíjejte delfíny, tunelujte banky, okrádejte stařenky, ale hlavně, uklízejte po svém psovi!

Již bezmála třináct let tomu jest, co se v mém bytě zabydlel pes Teo. Za ta léta jsem toho s Teem zažil opravdu hodně. Doprovázel mě na cestě dospíváním od osmiletého kluka až dodnes, kdy je mi 21. Doufám že se mnou ještě nějaký ten pátek vydrží, ale jelikož jsem za ta léta zmoudřel (teda snad), začal jsem bilancovat pro a proti bytí pejskařem.

Mít psa je určitě velké bříme. Neustále třeba po něm uklízet, poslouchat jeho štěkání když se mu něco nelíbí, vyhazovat věci co rozkousal, atd. Naopak je člověk naplněn štěstím, když pes věrně ulehne k posteli, když projevuje nadšení a radost kdykoliv přijde člověk domů a v neposlední řadě je bezelstným tvorem, kterému se lze svěřit s palčivými starostmi běžného všednodena. Pokud ovšem psa chováte na sídlišti, dostanete se chtě nechtě do kontaktu i s ostatními obyvateli města.

Člověk bez psa může jít normálně po ulici, aniž by ho kdokoliv sledoval déle než několik málo okamžiků. Jde-li ovšem po boku člověka také pes, je zhola nemožné vyhnout se zkoumavým pohledům kolemjdoucích. Někdy dochází k milým situacím. Například když jde kolem malé dítě. Je nadšené, že vidí psa, chce si ho pohladit a pak spokojeně odejde. Vetšinou mám ale z cizích lidí dojem, že pozorují pejskaře pouze za jedním účelem. Ptáte se za jakým? No přeci jestli seberou po svém miláčkovi hovínka! A já, mladý vysoký muž, jsem samozřejmě na prvním místě potencionálních pachatelů přečinu proti lidskosti, tj. zanechání hovínka ladem.

Podotýkám, že po svém psovi vcelku svědomitě uklízím, ale upřímně, přijde mi úsměvná všeobecná hysterie, která se kolem psích výkalů za posledních pár let rozpoutala. Korunu tomu nasadila nová vyhláška, že za ponechání psího bobku na ulici, hrozí pachateli až 5 000 korun pokuta. Přijde mi to trošku jako návrat starých dobrých uličních výborů a komunistické buzerace. Několikrát se mi stalo, že měl můj pes průjem a bylo technicky nemožné jeho výkaly z trávníku odstranit. Prostě proto, že s sebou na vycházky nenosím kýble s vodou. Teův průjem ovšem nenechává chladnými: tu procházející se důchodkyně, tu přestarostlivou ženu obávající se o podrážky svých dětí. Obecně lidi, kterým jde jen o to jedno - natřit to těm pejskařům. Osobně bych takové lidi pojmenoval jako členy fekálního odboje. Jejich chování je většinou velmi hrubé, zásadně mi vždy tykají a cítí se pyšně, že mě přistihli při činu.

Při prvních zkušenostech s fekálními odbojáři jsem byl rozpačitý, styděl jsem se a snažil jsem se vysvětlit jim, že to hovínko má špatnou konzistenci a sebrat nejde, nebo že je ve křoví, kam se nedá vlézt, atd. Dnes už vím že podobná debata nemá cenu. Vypracoval jsem si systém obrany proti fekálním odbojářům. Když jsem s nimi konfrontován, oplácím stejnou mincí, tedy tykám, a používám následující frázi: Tak si to seber sám/sama, když se ti to nelíbí. Poté jdu k odbojáři a předám mu prázdný pytlík na psí exkrementy. Odbojář většinou začne chrlit hromy a blesky, hulákat, že zavolá policii, nebo si začně stěžovat, že současná mládež je extrémně nevychovaná. Já mezitím pobaveně odcházím. Je to metoda drsná, pravda použil jsem ji úspešně zatím jen třikrát, ale je účinná.

Myslím, že lidé by si měli uvědomit, že jsou důležitější věci než psí exkrementy. Na světě je tolik zla proti kterému by se mělo bojovat... Bohužel spoustě lidí je štěstí a blaho ostatních ukradené, když jde do tuhého, tak se na své blízké vykašlou a nebo sami kradou a ostatním ubližují. Neříkám že fekální odbojáři jsou špatní lidé, ale možná by mohli svou pozornost přesunout z kontroly psích análů na nějakou bohulibější a prospěšnější činnost. Zatím mám totiž dojem, že jsem jako pejskař vnímán hůř, než v nadpise zmíněný vrah delfínů, tunelář bank či prachsprostý zloděj.

Doufám, že uliční výbor našeho sídliště si můj článek přečte a zamyslí se nad tím, zda má smysl ve válce s pejskaři pokračovat.

Zpět nahoru